Ilavu, Uherské hradište a obec Kněždub spája osobnosť svetoznámeho umelca- významný moravský maliar JOŽA ÚPRKA. 

Ľudové kroje i malebná krajina Moravského Slovácka a neskôr i Slovenska boli hlavnými námetmi jeho obrazov. V rokoch 1922 – 1937 žil v Klobušiciach. Bol členom aj predsedom Spolku slovenských výtvarných umelcov. Jeho tvorba má v kontexte českého výtvarného umenia významné postavenie, je  národopisným dokumentom folklóru južnej Moravy.

Primátor mesta Ilava Ing. Viktor Wiedermann nadviazal spoluprácu s riaditeľom Galérie J. Úprky v Uherskem Hradišti a navštívil galériu, starostu Uh. Hradište, ako aj rodnú obec J. Úprky Kněždub, kde je pochovaný. Do budúcna by mesto rado zrealizovalo výstavu Úprky v zrekonštruovanom dome kultúry.

Odkaz tohto umelca budeme približovať aj v našom mestskom múzeu.

Viac o J. Úprkovi si môžete prečítať tu: Joža Úprka žil aj v Klobušiciach alebo: 

http://web.jozauprka.cz/, https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEa_Uprka

Nižšie vám prinášame rozhovor a reportáž s primátorom V. Wiedermannom, ktorý poskytol miestnym médiám pri návšteve U. Hradište a Kněždub, v pôvodnom znení:

Viktor Wiedermann: Uprka historicky spojuje naše města a regiony

Joža Uprka byl z dnešního pohledu Evropanem slováckého venkova. Nicméně v době, ve které tvořil, bylo jeho rodné Slovácko v jednom státě s dnešním Slovenskem a tak svoji inspiraci a přízeň věnoval i našim dnešním sousedům. Patnáct let žil střídavě na Slovácku i v Klobušicích, které jsou dnes součástí Ilavy, kde zakoupil vilu a v Ilavskej kotlině sbíral podněty pro svoji tvorbu. Proto je přirozené, že pozvání k návštěvě Slovácka a Galerie Joži Uprky přijal i dnešní primátor slovenského okresního města Viktor Wiedermann.

Pane primátore, na Slovácko a do Uherského Hradiště jste přijel ze slovenské strany Bílých Karpat. Co jste věděl o našem regionu, než jste k nám vyrazil?

Přijal jsem pozvání pana doktora Vašáta už proto, že jsme uchváceni životním příběhem i dílem Joži Uprky. Je to člověk, který spojil naše dva regiony. Ilava, odkud přijíždím je zhruba dvě hodiny cesty od Uherského Hradiště i proto je propojenost obou regionů velmi blízká. Tvorbu Joži Uprky jsem znal jen zběžně, ale dnes jsem si vychutnal komplexnost jeho díla a také to, jak žil svým regionem. Jednak tady na Slovácku, ale i u nás v Klobušicích, které jsou dnes součástí Ilavy. Svojí tvorbou vlastně spojil obě města. Jak Uherské Hradiště tak Ilavu. Pro mě je velká čest být hostem tady u vás na Slovácku.

Při své návštěvě jste měl možnost si prohlédnout centrum města, kde se zrovna rozbíhaly Vánoční trhy. Jak na vás zapůsobilo?

Přiznám se, že v Uherském Hradišti jsem byl už několikrát. Většinou jsem ale ním jen procházel, či projížděl, protože je spojnicí mezi Slovenskem a Brnem, kam jsem často pracovně zajížděl. Už tehdy jsem jej vnímal jako pěkné město, ale dnes jsem si jej mohl prohlédnout detailněji a měl možnost navštívit i expozici o historii města. Dozvěděl jsem se nové historické informace. Zaujalo mě, že bylo hraničním městem s Uherskem a že je jeho historie bohatá a pestrá. Tím, že jsme jej navštívili v předvánočním období, tak na něm bylo cítit, že žije a dýchá a má svoji čarovnou atmosféru.

Mluvili jsme o Uprkovi jako spojovateli obou regionů. Spojovníkem je ale i příbuznost jazyková, ve které se slovácké nářečí od slovenštiny zase tak příliš neliší…

(úsměv) Ano, jsme si v tomto hodně blízcí. U nás mají lidé v pamětích uloženého Sváko Ragana, kterého skvěle ztvárnil Jozef Króner, geniální herec. Fragmenty z tohoto filmu v našich lidech stále žijí. Takže i Slovácko bereme jakoby naše a ne cizí. Pokud si to mohu dovolit říci.

To jste mně nahrál na smeč, protože v našich lidech je uložený stejný Jozef Króner jako nezapomenutelný Strýček Pagáč ze seriálu Slovácko sa súdí, které s nadhledem a humorem popisuje dřívější život na Slovácku. Takže i Jozef Króner je spojovníkem našich regionů. Mají k sobě lidé z obou stran Javořiny stále blízko i dnes? Ve svých pohledech na běžný život, každodenních starostech…

Určitě jsme si mentálně blízcí. Tyto osobnosti ale i regionální příbuznost, blízkost…jsou věci, které nás Slováky a Moraváky stále spojují.

V rámci komentované prohlídky Galerie Joži Uprky jste viděl i fotografii Uprky ve slovenském kroji. Poznával jste jej?

Přiznám se, že když jsem viděl tu fotografii z dálky, tak mně na ní připadal jako kovboj (smích). Ale vážně, když jsem se podíval pozorněji, tak jsem poznával slovenské prvky. Třeba opasek…

Ä poznával jste na tom kroji prvky přímo od vás od Ilavy?

V současnosti rekonstruujeme historickou část našeho městského muzea, kde věnujeme prostor a pozornost etnografii. Na Slovensku, ale myslím, že i u vás, je široká krojová různorodost, kde dvě sousední „dědiny“ nemají stejný kroj. Když jsem se tomuto tématu věnoval s odborníky hlouběji, tak jsem se dozvěděl, že třeba na levém břehu Váhu je sudý počet výšivek na kroji a na protějším břehu pak lichý. Už v tom jsou třeba specifika folklorních krojů. A v našem muzeu chceme mít expozici krojů z „dědinek“, pro které je Ilava spádovým městem. Rád vás do něj už teď zvu.

Místem, kde Uprka patnáct let žil a tvořil jsou Klobušice, které patří dnes do Ilavy. Napadalo vás při prohlídce Uprkova díla, co by se z něj mohlo objevit a upoutat pozornost právě v Klobušicích a Ilavě?

S panem doktorem Vašátem je toto setkání už druhým v pořadí. Máme společné vize, kam by se mohla naše budoucí spolupráce s odkazem a dílem Joži Uprky ubírat. Už u nás v Ilave jsme se s panem doktorem shodli, že Uprka je umělcem evropského ne-li světového formátu a ovlivnil celou generaci umělců na obou stranách Javořiny. Na nás je, abychom v rámci spolupráce našim lidem ukázali, že Uprka při své tvorbě čerpal i ze života a tradic na Pováží a v okolí Ilavy. Chtěli bychom uspořádat v našem muzeu výstavu prací Joži Uprky, která by upoutala pozornost našich lidí k dílu Joži Uprky. Máme také společný pohled s panem doktorem Vašátem na umístění pamětní desky na vile, kterou Joža Uprka v Klobušicích vlastnil, kde žil a kde tvořil. Tato vila dnes slouží jako dětský domov, takže stále je v ní život, včetně parku, který k vile přiléhá.

Jste rodák z Ilavy. Co podle vás Uprku na vašem kraji zaujalo, že mu věnoval kus svého života?

Podle fundovaného výkladu pana doktora Vašáta jezdil Uprka hledat k nám novou inspiraci. A já se mu s odstupem století nedivím. Náš kraj je skutečně bohatý nejen na krásy přírody, ale i na tradice, zvyky, které k němu patří a které koneckonců najdete v Uprkově díle. Uprka se řadí k významným osobnostem, které jsou s našim krajem spojené. Řadím jej například vedle Gabora Baroša (politik 19. století - zakladatel moderního uherského obchodu a dopravy), který má u nás mausoleum. To byl významný uherský ministr, reformátor, který nastartoval a posunul celé Uhersko na mnohem vyšší úroveň. Celý život se z Budapešti vracel do Klobušic a také pro něj, stejně jako pro Uprku, byl náš kraj čarovný, zvláštní a měl ho rád.

Dali jste si s panem doktorem Vašátem nějaký časový horizont, ve kterém byste chtěli realizovat nápady, které jste při společném setkání probírali?

Nabízí se rok 2026, ve kterém bude Trenčín Evropské hlavní město kultury a to bude velká příležitost nejen pro samotný Trenčín, ale i o jeho blízké okolí, kam řadím jak Ilavu, tak i Slovácko. Proto bychom chtěli nabídnout turistům, kteří se do Trenčína sjedou z celého světa nabídnout mj. i Uprkův příběh jako příběh Evropana, který dokázal spojovat regiony a národy. Myslím, že turisté a návštěvníci budou hledat takové příběhy a možnosti i mimo samotný Trenčín.

Na závěr chci ještě jednou poděkovat za pozvání a milé přijetí a věřím, že všichni na Slovácku přijmete naše pozvání k nám na Ilavu, kde budeme moci sdílet naše vzájemné nápady a pohledy nejen na Uprku.   

Reportáž z Kněždubu si môžete pozrieť po kliknutí na link, alebo na FB Mesta Ilava TU. 

-verk/A.Mazurek-